Jak budete číst sekci Svět úspěšných, objevíte společný jmenovatel veškerého úspěchu – překážky. Čím více jich zdoláme, tím úspěšnější se stáváme. Překážky nejsou bariérou úspěchu, jsou jeho nezbytnou podmínkou!
Proto vítejme překážky, oslavujme, když vystrčí své růžky! Překážky nejsou nic jiného než příležitost na maškarní. Pod hábitem překážky se krčí obrovská šance a čeká, zda z ní temný závoj strhneme! Překážky nejsou bariérou úspěchu, jsou jeho podmínkou! Slovo neúspěch (ve smyslu překážek) neznamená nic víc než to, že potřebujeme tak dlouho odsekávat tu předponu „ne“, že nám zbude jen úspěch!
Jak řekl Albert Einstein: „Nemůžeme vyřešit problém na stejné úrovni, na jaké jsme se do něj dostali“ To znamená, že chceme-li se z problému vymanit, potřebujeme vyrůst, něco v sobě změnit. A to je přesná úloha překážek. Je to cesta k růstu. Ať už se překážky jeví jakkoliv hrůzostrašně či neporazitelně, jejich smysl je jediný – přimět nás myslet a najít způsob, jak je přerůst. Jak je přeskočit, prolézt, obejít, jednoduše smést. Každá jednotlivá překážka je dalším schůdkem ohromného schodiště úspěchu. Vystoupit o další stupínek vzhůru lze jen tehdy, pokud se rozhodneme pohnout nohou, položit ji na další příčku, zapřáhnout své síly a vytáhnout se vzhůru. Jak ale poznáme, že právě toto máme udělat? Jak víme, že máme co do činění s překážkou?
Není jistě potřeba toto nijak rozsáhle probírat, protože celý náš život je velká překážková dráha. Denně se s tím setkáváme. Může to znamenat, že nám ujede autobus a jedeme na schůzku pozdě. Vypadá to na výhodný obchod, ale v posledním okamžiku se klient stáhne. Překážku zcela jistě rozeznáme tím, že změní naše emoce z dobrých na špatné, to lze vypozorovat velmi snadno. Když příště pocítíme takovou negativní emoci, zastavme se a použijme následující odstavec.
Jak již bylo řečeno, překážka není nic jiného než převlečená šance. Proto jakmile se nám před obličej postaví překážka, ať už malicherná či zdánlivě gigantická, je třeba se k ní stavět a postojem: „Já vím co jsi zač! Možná vypadáš dramaticky a nedobytně, ale ke tvé smůle ti naproti stojí člověk, který rozumí tajemství překážek, takže mi prozraď co mi přinášíš, co se od tebe mám naučit“. Tento postoj kladení si otázky „Co se z této situace mám naučit?“ je velmi konstruktivní a vede ke správným odpovědím a výsledkům. Pokud bychom se ptali „proč zrovna já, proč se mi stále nedaří, proč to a proč tamto“ tak také aktivujeme mozek, který nám přinese odpovědi. Prozradí nám jak jsme špatní a neschopní a to slyšet rozhodně nechceme. V otázkách je tedy ohromná síla a je třeba ptát se sami sebe správně. „Co se z této situace můžu naučit? Jak se můžu stát lepším člověkem? Jak mohu zvítězit?“ To je typ otázek, který vede k prosperitě!
Překážky tu vždy byly. Vždy se nám budou stavět tváří v tvář! Není to o tom, že bychom našli způsob, jak se jim úplně vyhnout. Ano, existuje východisko – zavřít se do temné místnosti na několik desetiletí a absolutně nic nedělat. Pak nebudou žádné překážky, žádný růst a ani žádný úspěch. Chceme-li ale žít v hojnosti a prosperitě našeho fascinujícího světa, je třeba se překážkám postavit, znovu a znovu! Čelit útokům a naše vnitřní brnění bude stále silnější. Nepropustné! Změňme postoj a kopí překážek se začnou tříštit o naší bronzovou zbroj! Stejně se nám postaví, ale už to budou ony, kdo bude mít strach, protože před sebou vidí titána, silného válečníka, který nezadržitelně roste a sílí! Titána jdoucím si za svým cílem, a to za každou cenu. Dostaňme se do bodu, kdy samotný strach z překážek bude mít strach nám nahnat strach! Tím, že na sobě budeme pracovat a z každé překážky si odneseme kousek mozaiky, tvořící překrásný obrazec úspěchu! Pojďme v sobě objevit vítěze, kterým opravdu jsme! Nechť se troufalost překážek tříští o naši pevnou tvrz!
